15. listopadu jeDnem vězněných spisovatelů. Celosvětové sdružení spisovatelů PEN každoročně upozorňuje na 5 vybraných případů, které chce více zviditelnit. Tentokrát jsou jimi ukrajinský filmař Oleg Sencov, eritrejský spisovatel Dawit Isaak, egyptský spisovatel a aktivista Wael Abbas, bangladéšský fotograf Shahidul Alam a již zesnulá mexická novinářka Miroslava Breach Velducea.
Jméno Oleha Sencova je v českém veřejném prostoru poměrně známé, na jeho podporu se konalo několik různých akcí, čeští filmaři na znamení solidarity s ním dokonce drželi řetězovou hladovku. 5. října 2018 již více než čtyři roky neprávemvězněný filmař Oleh Sencov ukončil po 145 dnech hladovku. Odůvodnil toodumíráním vnitřních orgánů. Vzkázal, že je vděčný všem, kdo jej podporovali, a omluvil se těm, které zklamal. V pondělí se začal ruskými médii šířit fejk cynický vůči politickým vězňům vůbec: zástupce vedení vězeňské správy Valerij Maksimenko prý prohlásil, že Sencov první den po ukončení své hladovky snědl celou slepici.
Tu do vězení údajně donesla z vlastní iniciativy jedna lékařka, uvařila z ní Sencovovi „nádherný, skvěle vonící bujón“, ale dal si i maso – a nakonec slepici snědl celou. Ano, pokud 144 dní nejíte, první, co dietologové radí, je dát si slepici! Nezapomínejme, že zatímco my se smějeme představě vychrtlého vězně, co na posezení snědl celou slepici, on dál sedí v ruském vězení a má nenávratně zdevastované tělo.
Eritrejský novinář a spisovatel Dawit Isaak se narodil roku 1964. Roku 1987 odešel do Švédska, kde získal občanství. Roku 1992, kdy Eritrea získala nezávislost, se vrátil do rodné země a stal se reportérem nezávislých novin Setit. Ty později spoluvlastnil. Roku 2001 byl zatčen, zároveň bylo zatčeno deset dalších novinářů a jedenáct vysoce postavených politiků – pravděpodobně v souvislosti s kritikou režimu prezidenta Isayase Afeworkiho. V roce 2005 byl Isaak propuštěn, ovšem pouze za účelem návštěvy lékaře, po dvou dnech byl opět uvězněn. Nepomáhá apelování mezinárodních organizací ani fakt, že Isaak je občanem Švédska. Některé zdroje informovaly o tom, že je možné, že Isaak je mrtvý. Ovšem oficiální eritrejské úřady se k otázce odmítají vyjádřit. Dále neexistují oficiální informace o tom, za co a na jak dlouho byl Isaak odsouzen. Hrozí, že jeho případ bude zcela zapomenut.
Dalším případem, na který chce PEN klub tento rok upozornit, je případ egyptského spisovatele a politického aktivisty Waela Abbase. Na svůj účet na serveru YouTube umístil stovku videozáznamů, svědčících o mučení vězňů, brutalitě policie, potlačování demonstrací, tichých protestech a manipulaci volebních výsledků. Tyto záznamy jsou ovšem již nedostupné, správci serveru totiž jeho účet zrušili. V květnu roku 2018 do jeho domu vnikla ozbrojená policie a zatkla ho. Byl nařčen z členství v teroristické skupině a uskutečňování jejích cílů, šíření lživých zpráv a používání internetu k propagování ideologie teroristické skupiny. Abbasovi je nadále prodlužován pobyt ve vazbě.
Shahidul Alam je bangladéšský fotoreportér a sociální aktivista, nositel mnoha mezinárodních ocenění za svoji fotografickou tvorbu. Nejdříve vystudoval a vyučoval chemii v Londýně, později se vrátil do rodné Dháky. Fotografování se věnoval více než čtyřicet let a jeho fotografie otiskovala různá světová média. Roku 1989 založil v Dháce Drik Picture Library a South Asian Media Academy, učil fotit stovky novinářů. V srpnu roku 2018 byl Alam zatčen – stalo se to krátce poté, co dal rozhovor televizi Al Jazeera a na Facebooku zveřejnil svůj názor na násilné potírání občanských protestů týkajících se bezpečnosti na bangladéšských silnicích. Bangladéšská veřejnost se tehdy vzbouřila poté, co v Dháce zemřeli dva chlapci. Srazil je autobus, který řídil řidič bez řidičského průkazu. Nešlo však pouze o bezpečnost v silnicích, ale všeobecnou atmosféru rozhořčení nad korupcí vlády. Případ ve světě vyvolal velkou vlnu pobouření a solidarity, bylo apelováno na bangladéšské autority včetně premiéry, vlády a velvyslanců. Alam však nadále zůstává ve vězení.
Mexická novinářka Miroslava Breach Velducea byla zavražděna 23. března roku 2017. Bylo jí 54 let a svoji bezmála dvacetiletou kariéru strávila investigativní prací. Toho dne v sedm hodin ráno novinářka ve městě Chihuahua vyjela autem z domu, aby odvezla syna do školy, a byla postřelena. Syn Carlos nebyl zraněn, Miroslava Breach Velducea zemřela cestou do nemocnice. K vraždě došlo týden po zavraždění mexického novináře Ricarda Monlui Cabrery a několik týdnů po zavraždění Cecilia Pinedy Birta. Pouze v roce 2017 bylo v Mexiku zavražděno 106 novinářů, což jsou alarmující čísla, která na bezpečnost novinářské profese v této zemi vrhají velmi špatné slovo. Vzhledem k tomu, že vyšetřování těchto případů probíhá velmi liknavě, veřejnost se po dnech smrti Miroslavy Velducey Breach vzbouřila a konaly se veřejné protesty.
Tento článek píšu v den, kdy na tiskové konferenci v Bílém domě došlo k potyčce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a novinářem CNN Jimem Acostou. Acosta byl nazván „hrubou hroznou osobou“ a byla mu odebrána akreditace na prezidentské akce v Bílém domě. Takové je zacházení jednoho z nejmocnějších vládců světa s novináři.
Je ale i pár důvodů se radovat. Před rokem PEN a také já na tomto místě upozorňoval na pět případů, ve třech z nich během roku přece jen došlo ke zvratu. Palestinská básnířka Dareen Tatour byla původně odsouzena k 5 měsícům vězení za zveřejnění básně o odporu proti okupaci. „Nedomnívám se, že napsání básně – přestože kritizuje izraelskou vládu – je zločin,“ uvedla její právnička Gaby Lasky. Dareen Tatour nakonec byla propuštěna dříve a je na svobodě. Dle jejích slov ji v tvorbě nic nezastaví.
Vězení opustila i vietnamská blogerka Matka Houby. Odpykala si více než dva roky z desetiletého trestu odnětí svobody za údajné provozování propagandy proti Socialistické republice Vietnam. K zadržení došlo tak, že Me Nâm šla do vězení navštívit neprávem vězněného politického aktivistu Nguyena Huu Quoc Duye, okamžitě byla zatčena a byla na ni uvalena vazba. Následně tajná policie prohledávala její dům a zkonfiskovala její počítač a telefon. Na konci listopadu minulého roku proběhl odvolací soud, který pouze potvrdil trest.
Osmatřicetiletá Me Nâm je známá svými texty, které sdílela na sociální síti Facebook a také na různých internetových platformách. Psala o poměrech panujících ve Vietnamu, především o lidských právech a ekologii. Kromě toho je spoluzakladatelkou Sítě vietnamských blogerů sdružující nezávislé spisovatele. Za svoji činnost byla oceněna mimo jiné Mezinárodní cenou odvahy udělovanou Ministerstvem zahraničních věcí Spojených států amerických předanou v nepřítomnosti první dámou Spojených států Melanií Trump. 18. října tohoto roku byla propuštěna z vězení a nyní i s rodinou žije ve Spojených státech amerických.
Propuštěn byl i Ramón Esono Ebalé z Rovníkové Guineje, karikaturista píšící a publikující pod pseudonymem Jamon y Queso – „Šunka a sýr“, má vlastní blog a vydal komiks, jehož hlavní hrdina je nápadně podobný prezidentovi jeho země Obiangovi. Ve svých karikaturách mnohdy upozorňoval na sociální nerovnosti v zemi a také na porušování lidských práv. Ramón žil léta mimo svoji vlast, v Paraguayi a později se svojí ženou a dcerou v El Salvadoru. Do rodné země jel proto, že mu na konzulátě v Madridu bylo sděleno, že kvůli prodloužení pasu musí jet zpátky do vlasti. Po více než pěti měsících byl z vězení propuštěn – aniž by se dozvěděl, za co byl vlastně vězněn. Poté 3 měsíce čekal, než mu budou vydány dokumenty, aby ze země mohl odcestovat do El Salvadoru. Právě jeho případ a velká solidarita mezi kreslíři a jinými po celém světě dokazuje, že má smysl za vězněné bojovat. Každý samozřejmě bojuje v rámci svých možností. Základ je, že o těchto případech vůbec víme.
(psáno pro Český rozhlas Vltava a Ravt)