Reklama
 
Blog | Tereza Semotamová

Každodenní dávka roztomilosti

Ať už jste volili Zemana nebo Schwarzenberga, byli jste pro Trumpa nebo Clinton, jedno máme společné. Jakmile na internetu narazíme na video, na kterém se medvěd kutálí po zasněženém kopci nebo kočka hraje na klavír líp než my sami, svět se zastaví. Všechno jde rázem stranou a my si outsourcujeme spontaneitu těchto „němých tváří“. Máme plnit další úkol z nekonečného seznamu úkolů našeho šťastně či nešťastně prožívaného pracovního či jiného života, spontánní jsme běžně leda tak při výběru koblih. Zatímco tenhle medvěd se prostě jen tak válí ve sněhu a žije okamžikem. Vůbec neřeší svoji obezitu, tvrdé a měkké dovednosti, krátkodobé a dlouhodobé úkoly, jeho cílem je prostě se jen kutálet po sněhu, as if tomorrow never comes.

Můžeme v tom spatřovat apolitičnost a ptát se: není lepší se vzdělávat a zabývat hlubokými tématy typu klimatické změny než zírat na kočku, jak hraje na piáno? Ale můžeme v tom vidět i pozitivum: lidé se potřebují uvolnit, většina témat je stresuje, ale zvířata jsou milá a hravá – pozorováním zvířat jsme i my najednou milí a hraví. Alespoň na chvíli.

Nedávno jsem se po shlédnutí asi deseti takových videí jala tento fenomén trochu rešeršovat. Badatelka Radha O’Meara tvrdí, že kočky se chovají spontánně, protože vůbec netuší, že je někdo natáčí a následně sleduje. Sledování kočičích videí je naše vymanění se z nekonečného kolotoče konzumu a faktu, že jsme neustále sledováni (někdo někde dokonce eviduje, kolik medvědů ve sněhu už jsme viděli). Naproti tomu americká psycholožka Oriana Aragon tvrdí, že nás instinktivně přitahuje cokoli, co má velké oči, baculaté tváře, velké čelo a obecně měkké rysy. Jedná se prý o instinkt přežití, který je spojený s péčí o mláďata. Výzkumy prý ukazují, že když sledujeme roztomilá kočičí videa, aktivuje se centrum rozkoše v našem mozku – stejně jako když jíme cukr nebo prožíváme milostný akt. Je to údajně něco jako neřest, požadujeme svou každodenní dávku roztomilosti.

Reklama

Na univerzitě v Hirošimě v roce 2012 proběhl výzkum, který ukázal, že sledování roztomilých zvířátek dokonce zvyšuje naši pozornost a zlepšuje naše vnímání. Takže já si jdu pustit roztomilé štěně, co se houpe na houpačce!

(psáno pro Týdeník Rozhlas)

golden-retriever-584956_960_720

(foto: Pezibear)