Reklama
 
Blog | Tereza Semotamová

Pozor na popínavé rostliny

Odjakživa mě fascinují cizí domácnosti,

to, jak se v nich lidé pohybují,

například ženy ve své kuchyni, ve svém „království“,

Reklama

nebo muži ve svém koutku,

to, jak lidi mají srovnané boty, knihy, ručníky, trička.

Vzrušují mě rozházené peřiny, fleky kolem lahve oleje,

vyšívaná dečka, nejlevnější hrnek z ikey.

Obdivuju detaily: dřevěnou misku se solí, kytku na okně,

otrhané papuče, v kuchyni popínavou rostlinu.

Ty obzvlášť!

Odraz duše,

která by chtěla popínat,

ale úponky nefungují.

  • Páry, co souzní

a ty co na sebe pohledem vystřelují šípy.

Nebo už ani nevystřelují.

Chodím ráda na návštěvy, ovšem vstupem

přes práh

k někomu

nasáváte i jejich energii

a stáváte se tak trochu jimi.

Vtáhnou vás do svýho světa.

Ne každej svět je ale přívětivej.

Štěstí tvého života závisí na druhu tvých myšlenek.

Majitelé popínavých rostlin často popínají

a popínají.

Lpí, lpí, lpí.

Pozor na tyto popínavé rostliny!

  • Ze svých prvních lásek se možná už nikdy nedokážeme vzpamatovat.

Nezkrotná mladická rozhazovačnost nám umožňuje,

že svou oddaností marnotratně plýtváme

na všechny strany,

vedeni mylným předpokladem,

že i později v životě

vždycky

budeme mít z čeho rozdávat.

  •                                                        Sedíme v kavárně,

kolem pořád dokola prochází tvoje kočka,

co tě kontroluje,

chce mít přehled,

uhlídat tě. Haha.

Já už přitom na tebe nemyslím

a ty na mě taky ne.

Jenže ty nejlepší věci v životě trvají,

                                                      zní motto déemka.

A tak mluvíme o Jesenské a Kafkovi

a jejich nemožnosti.

(Prý spala i s Gottwaldem,

dozvěděla jsem se v kvízu na vánočním

večírku firmy.)

A vlastně se bavíme o nás.

Život je jinde, na okamžik tady. Mňau!

  • Mám tento rok to privilegium udělat bramb

                                 salát.

Dokrájeno, dochucuju. Podle Dity Pé,

vysmívané food porn matrony.

Myslím na to nejlepší,

co se mi stalo tento rok:

něco, co je lepší než 35 orgasmů…

… ale je to tak silné,

že to nejde popsat slovy.

No dobře, ten nejlepší básník by to

nejspíš

zvládl.

Ale ten nemůže, protože

              tečka

  • Pípne esemeska. Narodila se dceruška.

A já mačkám citron do salátu

a jsem ráda, že jsem ráda,

že cítím radost

a ne závist

, jak bych od sebe čekala spíš.

A to je nejvíc,

jak by řekla Dita Pé,

když jí majonézu přímo ze skleničky.

  • Půlnoční, farář do toho pořádně řízne.

Maria nedělala žádné ťuťuňuňu,

ale to, co v tu chvíli bylo třeba.

Pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.

Liebe muss sein.

  • Volá Jana z hor. To je ti

                     taková nuda.

Aby to přežila s manžou,

musí si celou dobu posílat

dopaminová srdíčka

(a fotky rampouchů)

s jiným chlapem, ženáčem,

kterýho skoro nezná.

A poznat ho nechce,

všechno, co poznáme, člověku

časem

leze

na

      nervy.

Urvi si emoci odkudkoli,

říkám jí.

A ona: Ty taky, čau.

  • V televizi říkají: To, co jsme,

poznáváme skrze to, co konzumujeme.

V temnotách Černého moře se umořili

Alexandrovci

je to trága, ale!

          jeli zpívat kolegáčkům,

co odkráglovali nevinné aleppské občany.

  • Taky umřela Skořepová, bezdětná,

a já se bojím, že budu jako ona,

bezdětná , sic šťastná kořenářka,

ze sorty mimoňské.

A taky George Michael, na kterýho

jsem myslela včera cestou z kostela

a při jeho koledě vyhulila

pro sebe a matku

rádio na max.

  • Hrajeme s dětma

naprosto spontánně vymyšlenou hru

asociací

osvobozených myšlenek

houhou zeman

houhou trump

houhou putin

houhou sekačka

houhou tráva

houhou koupaliště

houhou léto

houhou černobyl

houhou ukrajina

houhou rusko

houhou zeman

a takhle pořád dokola

merry crisis

and a happy new fear

  • Rodiče odjeli do nemocnice

za babičkou,

co pořád ještě dýchá,

no spíš chroptí

a při každém zazvonění telefonu

celá rodina

trne

že tu zůstaneme

sami.

Já tam nemůžu,

protože je to infekční oddělení

a očekává se, že

já ještě své tělo

budu potřebovat.

  • V rádiu říkají, že osamělost je nakažlivá.

Osamělost není fakt, ale stav mysli.

Pravděpodobnost pocitu osamělosti se zvyšuje

o polovinu,

jestliže se někdo z blízkého okolí

rovněž cítí osaměle.

Byl zahájen výzkum náhražek pro osamělé lidi.

Společnost osamělým handicapovaným dělá program.

Ano, skutečně, společnost osamělým dělá program.

Krabička zapojená do elektřiny.

Azuma má dokonce svůj profil

je jí dvacet let, nemá ráda hmyz,

její specialitou jsou smažená vejce

a jejím snem je pomáhat těm, kteří tvrdě pracují.

Večer dokonce včas v bytě rozsvítí světla

a

ve své krabičce muže přivítá slovy „Chyběl jsi mi!“.

Člověk může člověka násobit.

Ale není to jen tak.

  • A já sedím u stolu

a kondenzuju

do písmen.

  • To jsem já.

Kamarád syrskej

se mě ptá na novoroční předsevzetí,

žádné nemám, jen říkám:

pozor na popínavé rostliny!

(Vánoce 2016)