Organizátoři lipského veletrhu tento rok počítali s novým rekordem v návštěvnosti, ten se ale nakonec, nejspíš kvůli mrazivému počasí a ochromené veřejné dopravě, nedostavil. Přesto výsledný počet návštěvníků, 271 000, není vůbec špatné číslo.
Lipská náměstkyně pro kulturu Skadi Jennicke veletrh otevřela citátem Emmanuela Lévinase: „Setkat se s nějakým člověkem znamená být hádankou udržovaný v bdělosti.“ Letošní lipský veletrh znovu ukázal rozpolcenost německé společnosti na levicovou, pravicovou a extrémně pravicovou a extrémně levicovou, přičemž extrémně pravicové hlasy nadále získávají velký prostor k vyjádření a nejsou nikterak omezovány. Protože to je podle mnohých kulturních činitelů jediný způsob, jak jim čelit – konfrontací na úrovni obsahu.
Lipskému veletrhu předcházela kauza, jejímž spouštěčem byl výrok významného spisovatele Uweho Tellkampa. Během literární diskuse řekl, že více než 95 % migrantů neutíká před válkou ani nebezpečím, ale do Německa přicházejí proto, aby se stali součástí sociálního systému. Nakladatelství Suhrkamp, ve kterém Tellkampovy knihy vycházejí, se od výroků spisovatele obratem distancovalo. V součinnosti s tím zafungovalo i vyjádření bavorského premiéra Horsta Seehofera týkající se islámu: „Islám k Německu nepatří, muslimové tady žijící ano“. Tento výrok lze myšlenkově všelijak obracet, ale nakonec nad ním zůstává spíše rozum stát. V této rozbouřené atmosféře začal lipský veletrh, jehož zahájení doprovázel protest přibližně čtyř set lidí proti účasti pravicových nakladatelů na knižním veletrhu. Pořádala jej iniciativa #nakladatelé proti pravici. Liberální nakladatelé tím chtěli dát najevo, že i konfrontace a svoboda projevu, k níž ředitel lipského veletrhu Oliver Zille vyzývá, má své hranice.
„Věřím v sílu lepšího argumentu,“ tvrdí novinář Mohamed Amjahid, kurátor diskusního panelu Evropa 21, který si na pódium pozval nejrůznější hosty s důrazem na interkulturní původ diskutujících i transnacionální témata. Součástí byl také duel, v němž publikum mělo hlasovat, který z diskutujících předkládá pro svoje názory lepší argumenty. Tak se spolu utkali například polská konzervativní politoložka Aleksandra Rybinská a polský umělecký kritik Adam Szymczyk, který je v Německu známý jako kurátor významné umělecké přehlídky documenta14 v německém Kasselu. Diskuse byly nabité a Amjahid byl nakonec spokojený. „Vést konstruktivní spory funguje, větší problém byl se sněhem.“
Hlavním hostem veletrhu bylo Rumunsko, které se představilo modrým stánkem s kulatou arénou určenou pro čtení a přehlídkou čtyřmi desítkami nových překladů rumunské literatury. Rumunská literatura, to je pro mnohé především nobelistka Herta Müller patřící k německé menšině v Rumunsku a dnes žijící v Německu nebo Norman Manea žijící ve Spojených státech amerických. Veletrh nám tedy hlavu na chvíli nasměroval na východ a nasvítil významné spisovatele, kteří za hranicemi Rumunska souženého vleklou politickou krizí doprovázenou protesty nejsou příliš známí: Mircea Cartarescu, Bogdan-Alexandru Stănescu, Lavinia Braniste, Gabriela Adamesteanu, Varujan Vosganian a Mircea Dinescu.
Rumunská literární a kulturní scéna se v Lipsku představila jako velmi živá a různorodá, politický neklid kvasu umění nejspíš svědčí. V Rumunsku se v posledních dvou letech vystřídalo pět ministrů kultury a v průběhu posledních dvanácti měsíců tři různé vlády. Rumunští literáti se v Lipsku prezentovali a také si postěžovali na špatné podmínky literatury v Rumunsku: vysoké zdanění kulturního sektoru, kulturní politika spisovatelům nevychází vstříc, z psaní jako takového se nedá žít, za bestseller je považováno dílo, které se prodá ve dvou tisících kusech. Navíc ceny knih jsou v Rumunsku poměrně vysoké, takže pro většinu obyvatel zůstávají luxusním zbožím. Zatímco rumunští spisovatelé a protestující v ulicích bijí na poplach, současná politická scéna v Rumunsku se tváří, jako by se nechumelilo.
V souvislosti s Rumunskem se hovořilo především o předsudcích a stereotypech. To zaznělo jak ve stroze diplomatickém projevu ministra kultury Teodora Meleșcanua na zahájení veletrhu, tak z úst mnohých rumunských autorů. Ředitel lipského veletrhu Oliver Zille prohlásil, že Rumunsko je skvělá země se skvělou literaturou, kterou je ale třeba teprve objevit. A Dana Grigorcea, rumunská spisovatelka žijící ve Švýcarsku promluvila především o předpojatosti čtenářů, s níž přistupují ke knihám z jiného kulturního prostředí. Čtenáři očekávají určitá, klišovitá témata. Přitom každý dobrý autor chce být univerzální, „ne Rumunem z povolání“, ale prostě spisovatelem.
Udílení Ceny lipského veletrhu se odehrávalo ve znamení pomalosti a rovněž směřování pohledu na východ. Za svůj román Hain byla oceněna Esther Kinsky, její próza nese podtitul „román území“. Vypráví o ženě, která ztratila životního partnera a vydává se do Itálie – meditovat, vzpomínat a truchlit. Kinsky potvrdila, že se jedná o její osobní příběh, sama po ztrátě manžela, skotského překladatele Martina Chalmese, cestovala po Itálii a snažila se tak zpracovat bolest a smutek. Víc než o dohledávání detailů z jejího života jí jde o zpomalení čtenářovy pozornosti a vnímání území. Mimochodem Esther Kinsky je úspěšná literární překladatelka, nedávno získala prestižní Mezinárodní cenu Hermanna Hesseho za překlad románu Joanny Bator Tma, téměř noc.
Ocenění za naučnou literaturu letos získal Karl Schlögel, renomovaný historik zabývající se dějinami Ruska, za svoji knihu Sovětské století – archeologie jednoho zaniklého světa. Za překlad získalo ocenění duo Juri Durkot a Sabine Stöhr, kteří jsou podepsaní pod překladem románu hvězdy současné ukrajinské literatury mladé generace Serhije Žadana Internát. Kniha vypráví o mladém učiteli, který chce svého třináctiletého synovce dostat z internátu na druhé straně města k sobě domů. Škola je totiž ostřelovaná a chlapec není v bezpečí. Cesta domů městem, ve kterém zkolabovala jakákoli infrastruktura, trvá celý den a neobejde se bez válečných scén, které v současné Ukrajině nejsou fikcí ani výbuchy kreativity autorů, ale tíživou každodenní realitou.
Prestižní Cenu literárních domů jako první Čech vůbec obdržel letos Jaroslav Rudiš. Cena spojená s odměnou patnácti tisíc eur se neuděluje za konkrétní dílo, ale za komplexní činnost autora. Pořadatelé ocenili mimo jiné Rudišovo různorodé literární dílo a schopnost pracovat s literaturou v odlišných formách. Rudiš je bezesporu naším největším literárním exportním artiklem v německojazyčných zemích a také šikovným propojovatelem německé a české kultury. Je také tím, který upozorňuje na to, že čeština a němčina spolu staletí koexistovaly a tuto tradici je třeba udržovat nadále. Cituji: „Myslím si, že němčina nějakým způsobem k češtině patří, že to jsou jazyky mnohem bližší, než si myslíme. Že to jsou vlastně takové bratrské jazyky.“ Rudiš se nebojí ani politických témat a na téma současného Česka v rozhovoru pro televizní stanici 3sat procedil: „Kdo se v Česku bere až moc vážně, ten nedopadne dobře.“
Ti, kdo na veletrh přicházeli hlavní skleněnou halou, nemohli přehlédnout nápis rozprostírající se po celých schodech #FREE GUI MINHAI – iniciativa Burzovního spolku německých knihkupců s názvem Za slovo a svobodu tím chtěla upozornit na případ Guiho Minhaie, čínského knihkupce a nakladatele se švédským pasem, kterého v lednu tohoto roku čínské tajné služby zatkli. Mezinárodní PEN klub i jiné lidskoprávní organizace zatčení kritizují. Případ je skličující mimo jiné i proto, že Gui Minhai byl zrovna na cestě na vyšetření s podezřením na neurologickou nemoc ALS a nyní k lékařské péči nemá přístup. Čínské úřady dosud nepodaly žádné vysvětlení ohledně jeho zatčení.
Ředitel veletrhu Oliver Zille veletrh zhodnotil těmito slovy: „vydržet svobodu projevu je pro všechny aktéry velmi namáhavá záležitost“. Ano, svoboda projevu je skvělá věc. Nejdříve ji ale musíte mít a dokázat jí využívat. Tak zase za rok!
(psáno pro Český rozhlas)