“I’ve seen you, beauty, and you belong to me now, whoever you are waiting for and if I never see you again, I thought. You belong to me and all Paris belongs to me and I belong to this notebook and this pencil.” (Ernest Hemingway)
12. dubna
Vidím výšivku pudla v krásném rámu. Vidím secesní židli. Vidím spoustu nábytku, o kterém nevíme, že ho kdy někdo takhle navrhl a pak všichni okopírovali. I tohle jsou kopie, ale tyhle jsou věrné. Procházím se tímto světem minulosti, myslím na babiččin byt v domě pod zámkem v Polici u Jemnice, na dědovu zubařskou ordinaci. Na tu vůni starých krásných věcí, které děda někde splašil po válce, když se zabouchl do babičky, své zdravotní sestřičky a měl se jim narodit Otíček, můj tatíček. Koukám taky na ty cedulky, které na věcech visí… No a rozhodnu se, že něco si tu musím koupit. Aspoň jeden kus nábytku. Nábytku s příběhem, dalo by se říct, kdyby to neznělo trapně.
13. dubna
Vidím ajfoun a na něm čas 3:49. Spala jsem celé 3 hodiny. Je mi zima, smrkám, pocit, jako by člověk byl nachlazený a přitom jen alergie. Pustím si znovu díl seriálu Dívky a pak si pustím R.E.M. a doufám, že usnu. Neusnu. Tak vstanu, zkusím jen tak hledat a hurá, najdu antialergenové platíčko. Rvu to do sebe a jdu číst Mantellovou. První povídka je bomba. Po McEwanovi další literát, kterého jsem neprávem ignorovala.
14. dubna
Viděla jsem Číňanka obsluhovat v podivném lokálu, jehož majitelem je člověk s ruským či ukrajinským jménem, pouští v něm ruskou televizi, bafají šíšu a vaří ukrajinskou kuchyni. Bezvadný salát s koprem a červenou cibulí. Varenyky s bramborami. Pelmeně s houbami a mletým dobytkem z Krymu.
Viděla jsem Naďu, ve svých představách, jak sedí sama v cele. Už sedmý den bez vody a jídla. A já si jedla ta ukrajinská jídla a myslela u toho na ni a doufala, že universum jí předá veškerou moji energii. A ona přežije ten hnusný konflikt.
Viděla jsem potvrzení o platbě nájmu od nájemníka v bytě, který spoluvlastním. Po týdnu mého upomínání, spílání a vysvětlování pojmu squat, stačil jeden telefonát od mého bývalého boyfrienda a problém byl vyřešen. Chce-li Bůh, abych se stala konvičkářkou a chodila světem a říkala, že migranti a muslimové jsou svině, tak to chápu. Protože posledních sedm dní jsem k tomu neměla daleko. Ale já to mám bohužel obecně jinak. Lidi, co neplatí nájem, nevyhledávám, ale jsem prostě debil, co vždycky bude věřit, že ho nakonec zaplatí.
15. duben
Viděla jsem dopis od Nadi, ve kterém pochybuje o celém svém jednání, což zcela chápu. Věří, že alespoň její smrt bude mít smysl. Co dodat?
Viděla jsem prkna, která když se složí, tak jsou postel. Ale já to dělat nebudu, protože jsem na to sama. Zatím. Matěj to prý přijde složit. Haleluja vztahy, kamarádi! Bez lidí a konstelací je člověk jen mrtvola na dovolené!
16. dubna
Viděla jsem ve snu esemesku od kamaráda R., ale ráno jsem zjistila, že ji neposlal. Proč?
Viděla jsem představu: fotku svých rodičů, kterou jsem zarámovala a měla ji celé roky v emigraci. Pak jsem ji dala do krabice, krabici uskladnila v jedné garáži, v druhé garáži a z té se krabice ztratila. Fotka je v prdeli. Vidím fotku mých rodičů, hmoždíř a další ty ptákoviny, jak je prodávají na blešáku v Kamenici, kam dnes jedu.
Viděla jsem představu: pozvánku na květnový křest knihy, kterou musím vyrobit, respektive text, a poslat grafičce, která ji krásně vyvede. Napadl mě název akce: VALNÁ HROMADA HOUBAŘŮ. Je to vtipný?
Viděla jsem spoustu představ, a tak jsem šla raději spát. Tam zase. Tak kam už má člověk zmizet?
Viděla jsem věci na blešáku v Kamenici a spoustu z nich si i koupila. Teď mi tu leží a dělají mi domov. Respektive jsou k tomu určeny. Všechno má nějaké určení. Takže jde jen o to se navzájem správně a vhodně používat.
17. dubna
Viděla jsem izolepu, kterou jsem stříhala, abych polepila krabici od bot papíry s motivačními citáty. Do téhle krabice budu dávat kabely, hřebíky a kladiva, aby se mi neválely všude po pokoji. Když v tom se z kuchyně ozvalo: Terko, dáš si bábovku?
Viděla jsem v hospodě u Glaubiců tlačenku, utopence, knedlíky s masem a všechny tyhle vege, skoro raw lahůdky. Jedli jsme se s klukama a jedním novým, co nám přišel pomáhat s kampaní, hned se zapojil a rozhodl se zůstat. Já pak překládala a měla kluky jako rádio. Načež se na mě vrhli, jak můžu mít počítač od applu, když jsou to největší vydřiduši na světě. Prý neumím argumentovat a Jobbs mě i ze záhrobí okrádá o peníze. Diskuse doslova ozlomkrk. Steve, ty starej , zdravím do nebíčka, to je úplně v pohodě!
p.s. Prosím zasaďme se za renesanci slova „ozlomkrk“.
Viděla jsem hipstery na Letné, které nejsou hipstery, jen si na ně hrají. Seděli jsme se spolužáky s germanistiky v pomalované místnosti a vyprávěli si vyprávěnky o životě, jaký je, načež přišel chlapec a řekl, jestli si nechceme koupit nějaký ty bylinky. Tak jo, vstal Jára, protože myslel, že jde o velmi specifické bylinky. Jenže šlo o libešek, saturejku a něco s názvem „blue moon“. Tak jsem jela jak opravdový hipster s květináčem v ruce tramvají a měla opravdovou nedělní hipsterkou depku (konec světa, geopolitika, nepovedená bábovka, smrtelnost, kaluže).