Reklama
 
Blog | Tereza Semotamová

Den vězněných spisovatelů

JB6667c8_vh2

(foto: Knihovna Václava Havla)

Turkyně Zehra Doğan, Ramón Esono Ebalé z Rovníkové Guineje, Syřanka Razan Zaitouneh, Cesario Alejandro Félix Padilla Figueroa z Hondurasu a vietnamská blogerka Me Nâm („Matka Houba“) a mnoho dalších. To jsou: umlčované hlasy… Už 36 let Mezinárodní PEN klub 15. listopadu pořádá Mezinárodní den vězněných spisovatelů. Cílem je upozorňovat na případy porušování svobody slova, pronásledování a útoky na spisovatele a novináře za jejich práci.

Reklama

My v České republice žijeme v době svobody, ale jsou země, kde jsou spisovatelé a novináři nadále vězněni. Víme o nich?

V Turecku je v současné době vězněno nejvíc nevinných novinářů na světě. Po zmařeném převratu v červenci minulého roku bylo zakázáno více než 180 malých i velkých médií. Stockholmské centrum pro svobodu, organizace založená tureckými exilovými novináři, informuje, že v Turecku je nyní vězněno 253 novinářů čekajících na soud, ke kterému v mnoha případech dlouho nedochází, pouze 25 z nich bylo odsouzeno a odpykává si svůj trest.

Jednou z nich je novinářka, umělkyně a feministická aktivistka Zehra Doğan. Odpykává si sedmnáctiměsíční trest za to, že svým obrazem a článkem upozornila na poměry vládnoucí ve městě Nusaybin převážně obydleném Kurdy. Kvůli konfliktům mezi tureckou armádou a Stranou kurdských pracujících usilující o vytvoření samostatného kurdského státu ve městě panoval po pět měsíců zákaz vycházení. Osmadvacetiletá Zehra Dogan na internetu sdílela pomalovanou fotografii, která měla ilustrovat míru zničení města po zásahu tureckých vojenských jednotek, atmosféru vylíčila prostřednictvím osudu desetiletého chlapce: „Právě slyšíme střelbu. Když už je nesnesitelná, běžíme domů, když tanky odjedou, jdeme na ulici a hlučíme, protestujeme. Myslím, že se nemýlíme. Vím, že naše hlasy jednoho dne budou vyslyšeny.“ Zehřin článek byl označen za teroristickou propagandu. Problém byl rovněž v Zehřině aktivitě na sociálních sítích. V tweetu, který následně smazala, Zehra napsala: „Za fotografování zničených budov a jejich pomalování tureckými vlajkami mě odsoudili k trestu odnětí svobody. To jsem ale nebyla já, kdo to udělal. Já je tam jen domalovala.“ Přestože ve vězení jsou výtvarné potřeby zakázané, Zehra dál tvoří: využívá obaly, kávu, ptačí peří, které najde na dvoře, a tak dále.

Ramón Esono Ebalé z Rovníkové Guineje je karikaturista píšící a publikující pod pseudonymem Jamon y Queso, má vlastní blog a vydal komiks, jehož hlavní hrdina zdá se být nápadně podobný prezidentovi jeho země Obiangovi. Ve svých karikaturách upozorňoval mnohdy na sociální nerovnosti v zemi a také na porušování lidských práv. Ramón žil léta mimo svoji vlast, v Paraguayi a později se svojí ženou a dcerou v El Salvadoru, domů jel proto, že mu na konzulátě v Madridu bylo sděleno, že kvůli prodloužení pasu musí jet zpátky do vlasti. 16. září 2017 byl v hlavním městě Malabo zatčen kvůli údajnému praní peněz a držení falšovaných peněz. Začaly se množit vykonstruovaná obvinění a Ramón na svůj soud nadále čeká, přestože dle zákona země nikdo nesmí být bezdůvodně vězněn déle než 72 hodin. 22. listopadu Ramón ve vězení oslavil své čtyřicáté narozeniny.

Razan Zaitouneh, syrská lidskoprávní aktivistka, blogerka a spisovatelka, je spoluzakladatelkou Dokumentačního centra násilí, které má za cíl dokumentovat porušování lidských práv a uplatňování násilí na všech stranách válečného běsnění. Je nositelkou Ceny za lidská práva udělované Evropským parlamentem a Cenou Petry Kellyové, německé aktivistky a političky. Razan se od roku 2001 zasazovala za politické zajatce v Sýrii, ať jako právnička, aktivistka či žurnalistka. Za to byla ona a její kolegové pronásledovaní a bylo jim vyhrožováno zatčením, proto uprchli do Dumy, nacházejícím se na předměstí Damašku, tehdy kontrolovaném syrskými rebely. Tam Razan pokračovala ve svých aktivitách, zasazovala se za lidská práva a chodila po městě bez hidžábu, protože věřila, že narodit se v Sýrii neznamená být automaticky muslimkou a přizpůsobovat se pravidlům, která diktuje totalitní režim. 9. prosince 2013 byla Razan, její manžel a dva kolegové během razie v Dokumentačním centru násilí unesena skupinou ozbrojených mužů. Dosud jsou nezvěstní a panuje podezření, že žijí v zajetí islamistické skupiny, která město Duma tehdy držela pod kontrolou. Než Razan zmizela, poskytla rozhovor televizi Al Arabiya, v němž řekla, že revoluce syrské ženy aktivizovala a rozvázala jim jazyk. Na počátku protestů prý slýchala na svoji adresu hesla typu „Ženy mají sedět doma“, ale to se později změnilo na „Ženy jsou silné“. Nezbývá věřit, že Razan se jednoho dne dostane ze zajetí a bude bojovat dál za blaho své země.

Dne 7. června 2017 byl honduraský novinář, aktivista a zakládající člen PEN klubu Cesario Alejandro Félix Padilla Figueroa spolu se dvěma jinými studenty odsouzen za účast na studentských protestech na Národní autonomní univerzitě. Důvodem protestů byl špatný přístup ke státnímu vzdělání a možnost participace studentů na správě univerzity, studenti dále požadovali ukončení privatizace univerzity. Soud doprovázely podivné okolnosti, délka odsouzení nebyla pevně stanovena a Cesario dosud neobdržel písemné soudní vyrozumění. Každopádně Cesario je neprávem odsouzen, mezinárodní PEN klub upozorňuje na to, že je nemožné studentům bránit ve svobodě projevu a angažování v rámci univerzity.

Vietnamská blogerka a kritička vlády Nguyen Ngoc Nhu Quynh, která je známá pod svým pseudonymem Me Nâm („Matka Houba“), si už více než rok odpykává desetiletý trest odnětí svobody za údajné provozování propagandy proti Socialistické republice Vietnam. Letos v září se mělo konat odvolací řízení, ale bez uvedení důvodu bylo odloženo. K zajetí došlo tak, že Me Nam šla do vězení navštívit neprávem vězněného politického aktivistu Nguyena Huu Quoc Duye, okamžitě byla zatčena a byla na ni uvalena vazba. Následně tajná policie prohledávala její dům a zkonfiskovala její počítač a telefon. Osmatřicetiletá Me Nam je známá svými texty, které sdílela na sociální síti Facebook a také na různých internetových platformách, psala o poměrech panujících ve Vietnamu, především o lidských právech a ekologii. Kromě toho je spoluzakladatelkou Sítě vietnamských blogerů sdružující nezávislé spisovatele. Za svoji činnost byla oceněna mimo jiné Mezinárodní cenou odvahy udělovanou Ministerstvem zahraničních věcí Spojených států amerických předanou v nepřítomnosti první dámou prezidenta Spojených států Melanií Trumpovou. V současné době panuje obava, že zdravotní a psychický stav Me Nam se horší. Její desetiletá dcera napsala dopis Melanii Trumpové, v němž ji prosí o přímluvu za propuštění matky. V listopadu se totiž ve Vietnamu koná summit Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří, jehož se americký prezident Trump s chotí zúčastní. Americký prezident má šanci ukázat, jak je na tom se zájmem o porušování svobody projevu.

To je však jen zlomek těch, kteří v současné době zakoušejí bezpráví a nevinně dlí ve vězení, o mnoha případech neví ani média či PEN kluby. Dlouho jsem si sama myslela, že vlastně sám jedinec nic moc nezmůže. Tento pocit ovšem změnil pohled na dopisy na podporu bezdůvodně vězněného Václava Havla a 400 dalších československých občanů, které hnutí Amnesty International na jedné ze svých akcí vystavila. V tu chvíli jsem si uvědomila, že tehdy někde někdo žil ve svobodě a v rámci svých možností upozorňoval na nutnost svobody i pro všechny ostatní na světě. Doufejme, že i my v České republice si plně uvědomujeme, že svoboda neznamená být zahleděn sám do sebe, hašteřivosti a furiantství a tím pádem vůbec nevnímat světové dění, ale v rámci svých možností svobodu požadovat pro ty, kteří jsou po celém světě neprávem souzeni. „Je na každém z nás, aby se snažil. Ti, kteří říkají, že jedinec toho moc nezmůže, si jen hledají výmluvy,“ řekl kdysi Havel, neúnavný bojovník za lidská práva. Žijeme v době rostoucího informačního chaosu, informace je automaticky vnímána jako pravda a média procházejí transformací, u níž nevíme, kam přesně povede. Jsou budoucností svobodného projevu blogy a sociální sítě? Chraňme a važme si dobrých svobodných médií a v rámci svých možností podporujme byť jen odkliknutím petice či publicistickou prací ty, kteří se nyní vyjadřovat nemohou. V rámci svých malých možností propůjčujme hlas těm, kteří jsou v současné době neprávem umlčováni.

(psáno pro Český rozhlas Vltava)

#ZehraDoğan #RazanZaitouneh #NguyenNgocNhuQuynh #RamónEsonoEbalé

#improsonedwriters