Akram Ajlisli patří k nejznámějším ázerbajdžánským spisovatelům. Z „národního spisovatele“ ověnčeného nejvýznamnějšími řády se ze dne na den stal zapovězený člověk. Byl označen za anti-Ázerbajdžánce a dokonce se spekuluje, zda nemá arménský původ. V prosinci 2012 Akramu Ajlislimu vyšla kniha Kamenné sny, v níž tématizuje protiarménské pogromy v letech 1989 a 1990 v Baku a masakry, které turecká vojska způsobila v roce 1918 na arménském obyvatelstvu ve vesnici Aylis.
„Žiji stejně jako dříve v Baku, izolovaný od společnosti, s úřady nekomunikuji. Obyčejní lidé se ke mně chovají bez zášti. Na ulicích města mi občas dokonce projevují neskrývané sympatie. Nyní téměř všichni lidé v Ázerbájdžánu vědí, jak vypadám. Viděli mě totiž mnohokrát na všech televizních stanicích, když už byla zahájena celá ta propagandistická mašinerie vrcholné moci, který mě označila za zrádce národa a nepřítele lidu, a to všechno výlučně v duchu nejhorších časů sovětského ideologického impéria.“
(Akram Ajlisli: Kamenné sny) + (ukázka zde) + (recenze zde)
Ajlislimu byly odebrány veškeré výhody a vyznamenání, jeho jméno vymazáno ze školních osnov a předseda provládní strany Hafíz Hacijev dokonce nabídl odměnu ve výši 10 tisíc eur komukoliv, kdo Ajlislimu uřeže ucho. „Lidé na vlastní oči viděli, jak pálí mé knihy v plápolajících ohních ve městech i na venkově, jak davy organizované shora proklínají mou osobu, jak spisovatelé, poslanci a všemožní ‚vlastenci‘, tito polilidé, požadují šibenici pro mou osobu,“ píše dále Ajlisli.
Nově Ajlislimu hrozí vězení za údajné výtržnictví a kvůli napadení úřední osoby. Na konci března se totiž chtěl vydat do Benátek, kam byl pozvaný na literární festival. Odcestovat ale nakonec nemohl. Ve svém prohlášení zveřejněném na serveru Index of Censorship píše, že byl nařčen z toho, že bránil pohraniční službě v práci a obtěžoval cestující, jednoho z policistů během desetihodinového výslechu prý uhodil.
Před několika dny Ajlisli napsal otevřený dopis ázerbajdžánskému prezidentovi Ilhamu Alijevovi (zde), ve kterém popsal, že již tři roky je on a jeho rodina perzekuována za dílo a prosí o skončení tohoto honu na čarodějnice: „Třináct profesorů mě nominovalo na Nobelovu cenu, přesto to nemůžete vnímat jako zintenzivnění proarménské kampaně, protože lidé, kteří daný dokument podepsali, nejsou součástí žádné politické hry. Jsem zcela přesvědčený o tom, že pokud nechceme naslouchat světu, svět nebude naslouchat nám,“ vysvětluje Ajlisli.
Jenže doktor Abasalijev v jeho románu tvrdí, že „kdyby za každého zabitého Arména zapálili po jedné svíčce, záře těchto svící by byla jasnější než svit měsíce“. Vyrovnat se s minulostí je povinností každého z nás a stejně tak i národů. A kdo se s tím dál pere, toho prostě čekají kamenné sny.
