Reklama
 
Blog | Tereza Semotamová

Chybí nám epoché

Včera jsem se dozvěděla, že Trump prý hodlá odsunout všechny Indiány do Indie, protože v USA nemají co dělat. Ok, infotainment současnosti. Taky že v nějakém průvodci se píše, že v Blansku panuje nicota, deprese a prázdnota. A taky jsem klikla na článek s titulkem „Levicová média prý rozpoutala nejhorší krizi v USA za sto dvacet let. Přitom se prý skoro nic z toho co píší nezakládá na faktech“ (sic!). Tohle všechno jsem se dozvěděla. Co dnes vlastně znamená „dozvěděl/a“? Znamená to dotknout se obrovské pavučiny. Ale co je to vlastně za pavučiny? Jací pavouci se podíleli na jejím snování?

Zahlcenost informacemi a názory způsobuje otupení. Hlava je přeplněná a nerozlišuje důležité a nedůležité. Potřebuje reset či relax, aby zase mohla vnímat, filtrovat, analyzovat a činit úsudky a závěry. Vnímat informaci jako součást světa, „přirozeného světa“, ve kterém žiji. Příliš přebíráme a málo uvažujeme sami – člověk je z podstaty líný, a proto cokoli může, to obchází či ignoruje. Nemám nic proti názorovým rubrikám, naopak. Jen je jich čím dál víc, většina z nich není hodna tohoto označení a mnohdy skrytě splývají se zpravodajstvím. To evokuje právě tu zahlcenost a lenost, která je spojená s vírou v to, že někdo to za mě přece pracně, poctivě a do hloubky zrešeršoval, takže do toho nějak „vidí“ a basta. Jenže kdo je ten někdo? Dá se mu důvěřovat? A co je to pracně, poctivě a do hloubky? Pracnost, poctivost a hloubku každý z nás vnímá jinak.

Každý z nás vnímá. Ale kolik z toho tvoří již předem dané? Nezbývá než se zastavit, husserlovsky „uzávorkovat“ svět objektivní, měřitelný a již zencyklopedizovaný, a vydat se do světa divokého, neboť subjektivního. Vše, co nějakým způsobem můžeme poznat, má svůj vnitřní a vnější horizont, svět je pak horizontem horizontů. Jedině díky epoché, zdržení se úsudku, oproštění se od zkreslujících zkreslení, můžeme něco skutečně vnímat a poznat. Takový přístup však nutně vyžaduje otevřenost, odvahu a především zálibu v myšlení. Potíž je taky s jazykem. Slova se ohýbají jako guma, v různých kontextech působí různě.

Buďme tedy nepředpojatí, odvážní, a závorkujme. Jedině tak můžeme poznat čistý fenomén. A následně své závěry porovnat se závěry ostatních.

(psáno pro Týdeník Rozhlas)

Reklama