Říká se, že doba je prý rychlá, pořád těkáme, všechno se neustále mění. To nejhorší, co se v takové době může stát, je to, že média vyrábějí povrchní obsahy a argumentují právě tím, že lidé těkají a tomu je potřeba se charakterem pořadů přizpůsobit. Charakterem možná v lecčems ano, ale nikoli rezignováním na hloubku. Doba se sice mění, ale nemění se to, že lidé touží po hlubokých prožitcích a poznávání.
Jedním z velkých nešvarů současných médií je pro mě princip pro-proti. Nemám tím na mysli pořad Českého rozhlasu Pro a proti, v němž všichni tři moderující odvádějí velmi dobrou žurnalistickou práci s aktuálními tématy. Vzhledem k délce pořadu (cca 25 minut) a pojednávaným kauzám tento formát pořadu chápu. Bohužel tento princip mnohdy vedoucí ke zplošťování proniká do médií čím dál více.
Vše má své pro a proti. Ale je to opravdu tak? Lze opravdu fenomény jako zvyšující se průměrný věk rodiček, transhumanismus nebo přímo černé či přímo bílé příběhy aktérů migrační takzvané krize vnímat jako papír se dvěma sloupečky pro a proti a potom spočítat, kde máme více odrážek? Nejedná se spíše o fenomény, které je třeba vnímat komplexněji, v historickém kontextu a především tak, že v té naší rychle se měnící době se pro může velmi rychle změnit v proti a naopak? Takové nečernobílé pojednávání fenoménů ovšem předpokládá otevřenost a především snahu za každým fenoménem vidět konkrétní lidský příběh.
Jinak totiž dochází k tomu, že z rádia vykřikuje lékař, ať ženy rodí pokud možno do 29 let, protože pak už je to problematické. Že mít v sobě čip a pomocí něj otevírat dveře nebo sdílet data, je bezpečnostně nebezpečné. A že uprchlíci nejsou jen ti, co se happy endově integrovali, a ti, co se násilím vztekají, že se jim někde nelíbí. Zplošťujeme-li příběhy uprchlíků na příběhy kriminálníků a těch, co něco zázračně úspěšně dokázali, nepřispíváme k hlubokému poznání problematiky. Přitom všechny tři fenomény jsou mnohem komplikovanější, než abychom k nim mohli přiřadit jednoznačné plus či minus. Stejně jako naše životy a svět. Právě v té komplikovanosti je síla, hloubka a smysl. Nebojme se tedy dát prostor tomu, co je mezi černou a bílou.
psáno pro Týdeník Rozhlas