Odjakživa mě fascinují cizí domácnosti,
to, jak se v nich lidé pohybují,
například ženy ve své kuchyni, ve svém „království“,
nebo muži ve svém koutku,
to, jak lidi mají srovnané boty, knihy, ručníky, trička.
Vzrušují mě rozházené peřiny, fleky kolem lahve oleje,
vyšívaná dečka, nejlevnější hrnek z ikey.
Obdivuju detaily: dřevěnou misku se solí, kytku na okně,
otrhané papuče, v kuchyni popínavou rostlinu.
Ty obzvlášť!
Odraz duše,
která by chtěla popínat,
ale úponky nefungují.
- Páry, co souzní
a ty co na sebe pohledem vystřelují šípy.
Nebo už ani nevystřelují.
Chodím ráda na návštěvy, ovšem vstupem
přes práh
k někomu
nasáváte i jejich energii
a stáváte se tak trochu jimi.
Vtáhnou vás do svýho světa.
Ne každej svět je ale přívětivej.
Štěstí tvého života závisí na druhu tvých myšlenek.
Majitelé popínavých rostlin často popínají
a popínají.
Lpí, lpí, lpí.
Pozor na tyto popínavé rostliny!
- Ze svých prvních lásek se možná už nikdy nedokážeme vzpamatovat.
Nezkrotná mladická rozhazovačnost nám umožňuje,
že svou oddaností marnotratně plýtváme
na všechny strany,
vedeni mylným předpokladem,
že i později v životě
vždycky
budeme mít z čeho rozdávat.
- Sedíme v kavárně,
kolem pořád dokola prochází tvoje kočka,
co tě kontroluje,
chce mít přehled,
uhlídat tě. Haha.
Já už přitom na tebe nemyslím
a ty na mě taky ne.
Jenže ty nejlepší věci v životě trvají,
zní motto déemka.
A tak mluvíme o Jesenské a Kafkovi
a jejich nemožnosti.
(Prý spala i s Gottwaldem,
dozvěděla jsem se v kvízu na vánočním
večírku firmy.)
A vlastně se bavíme o nás.
Život je jinde, na okamžik tady. Mňau!
- Mám tento rok to privilegium udělat bramb
salát.
Dokrájeno, dochucuju. Podle Dity Pé,
vysmívané food porn matrony.
Myslím na to nejlepší,
co se mi stalo tento rok:
něco, co je lepší než 35 orgasmů…
… ale je to tak silné,
že to nejde popsat slovy.
No dobře, ten nejlepší básník by to
nejspíš
zvládl.
Ale ten nemůže, protože
tečka
- Pípne esemeska. Narodila se dceruška.
A já mačkám citron do salátu
a jsem ráda, že jsem ráda,
že cítím radost
a ne závist
, jak bych od sebe čekala spíš.
A to je nejvíc,
jak by řekla Dita Pé,
když jí majonézu přímo ze skleničky.
- Půlnoční, farář do toho pořádně řízne.
Maria nedělala žádné ťuťuňuňu,
ale to, co v tu chvíli bylo třeba.
Pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.
Liebe muss sein.
- Volá Jana z hor. To je ti
taková nuda.
Aby to přežila s manžou,
musí si celou dobu posílat
dopaminová srdíčka
(a fotky rampouchů)
s jiným chlapem, ženáčem,
kterýho skoro nezná.
A poznat ho nechce,
všechno, co poznáme, člověku
časem
leze
na
nervy.
Urvi si emoci odkudkoli,
říkám jí.
A ona: Ty taky, čau.
- V televizi říkají: To, co jsme,
poznáváme skrze to, co konzumujeme.
V temnotách Černého moře se umořili
Alexandrovci
je to trága, ale!
jeli zpívat kolegáčkům,
co odkráglovali nevinné aleppské občany.
- Taky umřela Skořepová, bezdětná,
a já se bojím, že budu jako ona,
bezdětná , sic šťastná kořenářka,
ze sorty mimoňské.
A taky George Michael, na kterýho
jsem myslela včera cestou z kostela
a při jeho koledě vyhulila
pro sebe a matku
rádio na max.
- Hrajeme s dětma
naprosto spontánně vymyšlenou hru
asociací
osvobozených myšlenek
houhou zeman
houhou trump
houhou putin
houhou sekačka
houhou tráva
houhou koupaliště
houhou léto
houhou černobyl
houhou ukrajina
houhou rusko
houhou zeman
a takhle pořád dokola
merry crisis
and a happy new fear
- Rodiče odjeli do nemocnice
za babičkou,
co pořád ještě dýchá,
no spíš chroptí
a při každém zazvonění telefonu
celá rodina
trne
že tu zůstaneme
sami.
Já tam nemůžu,
protože je to infekční oddělení
a očekává se, že
já ještě své tělo
budu potřebovat.
- V rádiu říkají, že osamělost je nakažlivá.
Osamělost není fakt, ale stav mysli.
Pravděpodobnost pocitu osamělosti se zvyšuje
o polovinu,
jestliže se někdo z blízkého okolí
rovněž cítí osaměle.
Byl zahájen výzkum náhražek pro osamělé lidi.
Společnost osamělým handicapovaným dělá program.
Ano, skutečně, společnost osamělým dělá program.
Krabička zapojená do elektřiny.
Azuma má dokonce svůj profil –
je jí dvacet let, nemá ráda hmyz,
její specialitou jsou smažená vejce
a jejím snem je pomáhat těm, kteří tvrdě pracují.
Večer dokonce včas v bytě rozsvítí světla
a
ve své krabičce muže přivítá slovy „Chyběl jsi mi!“.
Člověk může člověka násobit.
Ale není to jen tak.
- A já sedím u stolu
a kondenzuju
do písmen.
- To jsem já.
Kamarád syrskej
se mě ptá na novoroční předsevzetí,
žádné nemám, jen říkám:
pozor na popínavé rostliny!
(Vánoce 2016)