V rozhovoru pro LN ze dne 7.5. Dominik Duka opět perlil jako bublinky v minerálce. Po tomto pohárku hořké perlivé vody se vám ale neudělá dobře. Opřel se do Halíka, papeže Františka, Merkelové, EU, Afriky. Ale především tím dal nahlédnout sám do sebe, svých strachů a vzhlížení se v samolibé kvazišlechetnosti.
Arcibiskup Duka vypočítal, na co všechno v Česku nejsme připravení – rozhodně ne na uprchlíky, jejich přijetí a nastavení podmínek pro zdárnou integraci. Shrnu to: my tady v Czechiy nejsme připravení na nic. A ani nehodláme nic dělat proto, abychom kdy připravení byli, protože my tady nikoho „jiného“ nechceme, we are here at home. Nám tady totiž nic moc nefunguje, jen církevní restituce, verbování slepých ovcí, kterým se při kázání místo bible vysvětluje, že Syřané jsou slabošští zbabělci nebojující za svoji vlast, jo a ještě webovky pana kanovníka. Problémů, které církev (a svět) řeší je podle Duky mnoho, nezabývají se pouze tématem uprchlíků. „To bychom museli změnit církev v úřad pro uprchlíky,“ glosuje Duka. Možná by nebylo od věci zalistovat biblí a připomenout si, za jakých okolností Ježíš přišel na svět.
Zní to troufale, idealisticky, všespasitelsky, ale, moment, právě to idea křesťanství? Ideu církve a potřebu technologického aparátu vykonávání spásy ponechme stranou, věřím, že vyjednávat s firmami dodávajícími mešní víno a oplatky a tak dále bývá náročné. Jenže být křesťanem není jen chodit v naškrobaném taláru či batikovaných šatech, schůzování a hudrování, že nejsme připraveni. Je to mnohem víc. Dobro forever. Je to konkrétní program fanatického vyznávání naprostého dobra a naděje, protože jedině dobro je plodivé a věčné. Je to hledání možností tam, kde se zdá, že už žádné nejsou, dodávání naděje v krizi, upozorňování, že zoufání je i doufání. Věčné bití na poplach.
Právě bití na poplach Duka vyčítá papeži Františkovi. Srovnává jej s Wojtylou a Ratzingerem, kteří razili přístup univerzitních profesorů a . „Když média zachytí papeže, jak přijímá lidi na Lampeduse, na jeho místě bych měl asi také slzy v očích a řekl bych: těm lidem musím pomoct. Ale to není celkové řešení,“ popisuje Duka, ale celkové řešení už nenavrhuje. Papež František je pro něj bláznivý sluníčkář, který „bije na poplach“ a uprchlíci jsou pro něj lidi. Ale to přece nejde!
Tady nepomůže pár otčenášů a zdrávasů. Z růžového optimisty se stal hnědý pesimista, který se spojí s kýmkoli, když to něco hodí. Hájí Zemana, ale ani nedokáže říct proč. Na konci rozhovoru Duka dokonce tvrdí, že odsun Němců jsme neiniciovali my Češi, ale britský ministr Eden. Zase nám někdo ublížil! My Češi jsme totiž věčnou obětí a chudáčky, kteří za nic nemůžou a nejsou nikdy na nic připraveni. Jsme ale vždy připraveni fňukat a ukazovat, za co všechno nemůžeme. Víc se nám ale nechce.
Otevřete své srdce, pane Otče. Uleví se vám.
(foto: David Konečný)
