„Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou. Kavárny, v nichž člověk mohl nad šálkem černé kávy půl dne nebo třeba celý diskutovat nebo kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi i seznámit, spřátelit nebo dokonce najít velkou lásku,“ ptala se Lenka Reinerová ve své knize Kavárna nad Prahou. Tento rok to bude deset let, co Lenka Reinerová, poslední představitelka kdysi tak slavné pražské německé literární scény, zemřela.
Věřím, že od té doby se Praha přece jen trochu proměnila: vznikla spousta nových kaváren, ať už těch hipsterkých nebo těch pseudoklasických, kde se sice už nehází koblihami, ale jak píše Reinerová, kují se tam plány a leccos se tam člověk dozví. Proměnou ovšem prošel i samotný výraz „kavárna“, konkrétně „pražská kavárna“. Začal pomyslně válčit s šenkem. A kdo vyhrál? Nikdo, protože kavárny i šenky jsou místem setkávání a myšlenek, nikoli místem ideologií.
Proto mě nesmírně potěšilo, že Český rozhlas Vltava program silvestrovského vysílání tématicky věnoval právě kavárnám.
Ten mnohahodinový proud mě bavil, a nejvíc na tom celém nejspíš to různorodé ulpívání. Trochu historie, trochu historek, trochu básní, trochu patafyziky, trochu autentických zvuků a trochu hudby. Jaká bohatost podtémat! Hudba českých Němců. Básník a tramp Géza Včelička. A k tomu můj milovaný Friedrich Torberg… Tolik autentických vzpomínek na měkké sedačky v místnostech, které dnes už žijí jiným provozem. Ale tehdy tu byly a žilo to v nich, tepal v nich život, jak se říká.
Výraz ulpívání má pro mě spíše negativní nádech, ale tahle krátká zastavení byla tak akorát – jako v kavárně: pomalu upíjet kávu či čaj, probrat politiku a trochu drbů, trochu se zasnít, co se životem, odposlouchávat hovor od vedle a možná se do něj vmísit, pochválit si navzájem šaty a taky si trochu postěžovat na číšníka s hlavou v oblacích, co nám zapomněl donést ten objednaný koláč. Asi je zamilovaný? No nic, aspoň nepřiberu. Je to místo, kde na chvíli bytujeme a děláme přesně to, po čem se milované Lence Reinerové stýskalo.
(psáno pro Týdeník Rozhlas)