Jak jednou v rozhovoru pro DVTV řekl filosof Miroslav Petříček: tak nějak nadále vnitru zůstáváme jeskynním člověkem, který má bytostný pocit, že vevnitř je dobře a venku zle. Ven se chodí jen rychle ulovit mamut a pak zase rychle domů k ohni. Média v pravěku neexistovala, takže o šarvátkách daleko i nedaleko se nic moc nevědělo. Dnes média existují a děje se toho tolik, že se to vlastně nedá všechno usledovat. Nakonec tedy člověk nesleduje nic a oddává se plně strastem a slastem každodenního pinožení ve své jeskyni. Jenže nikdo není ostrov sám pro sebe. Na tolika místech světa to vře a o těch by se mělo vědět. Přestože taková zpráva má méně kliknutí než fotoreportáž ze svatební hostiny Andreje Babiše.
Mnoho významných médií 20. století bylo založeno primárně jako informační kanál o boji západu s východem, když ještě bublal. Pak dobublal, tak nějak se šťastně v poklidu hibernovalo a myslelo, že už to není a nebude potřeba. Jedním příkladem za všechny může být Rádio Svobodná Evropa, které vzniklo v reakci na komunistické převzetí Československa. Slovo „svoboda“ v jeho názvu hovořil za vše. Tato stanice byla unikátní v tom, že na rozdíl od současné situace Svobodná Evropa měla vlastní redakci zpravodajství (dnes je centralizovaná pro celý Český rozhlas) a zprávy a komentáře tu měly nejdelší prostor ze všech stanic. Rádio Svobodná Evropa zaniklo v osudném roce 2013 a zbyl jen digest Český rozhlas Plus, do kterého přešla jen hrstka těch, kteří Rádio Svobodná Evropa vytvářeli. Díky Bohu aspoň za to. Přestože Rádio Svobodná Evropa v Praze nadále sídlí, novináře pracující pro tuto stanici a často experty na slovo vzaté v českých médiích bohužel vídáme a slýcháme jen velmi málo.
Kdyby se o putinovských trolech, Sýrii, Ukrajině, palestinsko-izraelském konfliktu a dalších ohniscích válečného šílení informovalo v takové míře, v jaké se poslední dobou píše třeba o koupání v burkinách, to by byl teprve cirkus! Jenže my prostě celý rok zavařujeme. Ďábel nikdy nespí a nikdy nemá okurkovou sezónu. Ten místo zavařování ořezává pastelky, kterými přemalovává mapu světa. A proto je nutné zprostředkovávat informace o tom hezkém i škaredém všude na světě.
(psáno v srpnu pro Týdeník Rozhlas)